Studovala jsem na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně (rok 1976 – 1980), kde byla mým oborem užitá fotografie, pod vedením MgA. Vladimíra Židlického. Fotografie je krásné výtvarné médium, ale nadále jsem se mu nevěnovala. Lákala mě spíše grafika nebo ještě lépe malba. Můj sen se tedy splnil a jak se mi daří ho naplňovat, máte možnost vidět.

Svému koníčku – malbě, se věnuji více než deset let. Navštěvuji výtvarný obor při Lidové škole umění v Táboře, kde je mým učitelem akademický malíř Teodor Buzu. Sama se někdy trochu divím, že mám ještě energii a vůli sednout každé pondělí do auta a vyrazit do Tábora.

Když jsem se ucházela o místo v kurzu Teodora Buzu, měla jsem přivézt svoje domácí výtvarné práce. Přivezla jsem tenkrát mimo jiné pár autoportrétů. Učitel si práce prohlédl a prohlásil: „Budeš dělat portréty!“. Znělo to trochu jako povel, ale Teodor Buzu je dobrý učitel a zřejmě vycítil, že pro portréty mám určitý talent. Tenkrát mě to trochu vyděsilo, protože „přece portréty jsou tak těžká disciplína, to se v životě nenaučím, to se nadá zvládnout…“. Dnes jsou portréty mojí hlavní doménou, nejvíc mě baví a k jiným tématům se uchyluji, když si potřebuji vyzkoušet zase jiné výzvy. Další neodolatelné téma je mě voda, která je i námětem mnoha mých obrazů.

Způsob výuky Teodora Buzu je pro mě velmi příjemný, učitel dává svým žákům úplnou volnost ve výběru témat a způsobu jejich zpracování. Každý rok ovšem jeho dospělí žáci zpracovávají také jedno společné téma v jednotném formátu. Popasovat jsme se tedy museli se zadáním např. na téma hudba v barvě, strom, jablko, čtyři živly, cesta k sobě…

Do tohoto ateliéru ráda jezdím nejen kvůli malbě, ale také kvůli výbornému kolektivu spolužáků, se kterými se v podstatě vidím častěji, než se svojí vlastní rodinou.